DĚLÁM OBRÁZKY NA POŽÁDÁNÍ (VŠEHO DRUHU)
dfbvsdbs

                   

Leden 2010

MINI KakaSaku

31. ledna 2010 v 18:44 Sakura Haruno
srry že sem to nenašla větší...:)





Smutný osud ninjů

26. ledna 2010 v 13:26 Povídky (jednorázovky)
Tak je tu moje první povídka snad se vám bude líbit a jinak promiňte mi nějakou tu chybu co se tam vyskitne.....STIORRY.

Ps: tohle si k tomu pusťe.....a promiňte, že je to tak krátký


Jednoho dne....Ta slova mi pořád zněla v hlavě, když jsem šla rušnými ulicemi Konohy domů. Jen kvůli lidem okolo jsem zadržovala slzy a snažila se zachovat klidný výraz. Když jsem dorazila domů, lehla jsem si na postel a rozbrečela se jak malá holka a proti mé vůli jsem si přehrávala co se před pár hodinami stalo. Šla jsem vyprovodit svého staršího a jediného bratra. Už od mala jsme žili jenom mi dva, a tak jsem jiného příbuzného neměla .Rvalo mi srdce, že můj bratr musí odejít a zvláště protože se už nemusí vrátit. Po vypuknutín další Velké války Ninjů to šlo v mnoha domácnostech z kopce a ta naše na tom byla stejně.
Po několika hodinách breku, při kterých jsem si dokola opakovala bratrův slib, že se jednoh dne vrátí spátka a všechno bude v pořádku, ale mela jsem strach. Tak čas ubíhal dál a já čekala na bratrův návrat nebo na dopis o jeho smrti.
Měsíc po měsici se mi rozpadalo srdce, až jednoho dne přišel dopis. Věděla jsem co je uvnitř, ale i tak jsem ho s třesoucíma rukama otevřela. Obsah dopisu mě složil na kolena a slzy mi tekly proudem. Jednoho dne, jednoho dne.......pořád jsem si ta slova opakovala, když jsem se zvedala a vycházela z domu s dopisem v ruce. Jen tak jsem bloumala ulicemi a vzpomínala jsem ne štastně strávené chvíle smím bratrem (Třeba jak jsem přišla domů a byla jsem štěstím bez sebe, že jsem byla nejlepší v testu z matematiky a jak jsme to s bráškou oslavili. Udělali jsme si domácí pizzu a dali jsme tam co nás jen napadlo a všechno jsme to snědli. Sice náp pak bylo blbe, ale byli jsme šťastní....), došla jsem až na hlavy Hokágů. Znovu jsem se podívala na dopis, doufala jsen že se mi to jen zdálo, že to byl jen dalš hrozný sen a těď bych se měla každou chvíli probudit. Ale jak jsem viděla obsah dopisu se nezměnil. Nadechla jsem se a podívala se dolů na lidi, ktěří žili dál i když někteří z nich stratili taky vé blízké, ale nevzdávali se. Jak to dokázali. Prolítlo mi hlavou, ale také jsem si uvědomovala jednu bolestnou věc, že já to nedokážu....já ne. Bez dalšího rozmýšlení jem se odrazila, pak následoval už je pád. Tem pád byl pro mě jako celá věčnost, ale usmívala jsem se. Ano. Jednoho dne se zase potkáme.....