DĚLÁM OBRÁZKY NA POŽÁDÁNÍ (VŠEHO DRUHU)
dfbvsdbs

                   

Listopad 2010

Prosímmmmm

27. listopadu 2010 v 10:06 | Stiorry |  Oznámení
Jééééé já postoupila. Asi mě trefí. To je tak supéééér.
Všem moc děkuju a jestli by jste pro mě nemohli hlasovat TADY.
Určitě ti co pro mě hlásnou, tak jim to strááááášně ráda oplatim.
Takže prosím prosím moc posím. XD 
ghjgfxhcfgh

I'll never believe you again 14

26. listopadu 2010 v 15:05 | Stiorry |  I will never believe you again

Je tu čtrnáctý díl. Snad se bude líbit. Stiorry

Ráno jsem se probudila už v 5 hodin, ale spát se mi nechtělo. Tak jsem se rozhodla dát si sprchu. Potom už v županu jsem si sedla před televizi se snídaní.
Co jsem tam seděla čas uběhl celkem rychle. Přesně v osm zazvonil zvonek. Byl to Sai. Kdo taky jiný, že?

Itachi už na nás čekal. Po úmorném začátky kdy jsem ty dva uklidnila, aby se nepoprali, tak se začalo s tréninkem. Vážně, ale nevím jestli je od sebe dokážu udržet pořád. Kdybych tam nebyla, tak by se ti dva určitě pozabíjeli.

Už v poledne jsem myslela, že se ani nehnu a Sai byl na tom úplně stejně, ale Itachi zase naopak úplně v pohodě. Jestli jsme čekali, že na nás bude mírnější, tak jsme se pořádně spletli.
Upřímně pochybuji, že se dožijeme večera.

Domů jsem se dostala až za tmy a hned bez jídla jsem šla spát. Ráno bylo strašné, celé tělo mě bolelo,ale odhodlala jsem se do sprchy a na snídani a hned za Itachim na trénink. Další den byl stejný, ale pak jsme dostali misy na dva dny. Brala jsem to jako odpočinek, zároveň ale i jako mrhání časem, když bych mohla trénovat a ke všemu s těma dvěma. Proto po návratu jsem ráda šla zase trénovat. Bohužel jsem nevěděla, že to nebude možné.
V jeskyni totiž ležel Itachi celý zakrvácený. Hned jsem ho začala léčit a potom co si odpočinul jsme ho podrobili výslech, samozřejmě mírnému a navíc dělalo mi dobře se o něj starat. Vypadal tak rozkošně a k nakousnutí.

Objevili ho ninjové (přesněji anbu) z Konohy , ale naštěstí viděli jen černý plášť s mráčky, a tak nevěděli kdo to je. Tak jsme se dohodli, že Itachimu musíme pořídit nové oblečení a plášť. Itachi si hned přisadil, že chce černé. Samozřejmě se to neobešlo bez Saiho vtipných poznámek (jak to, že se nechal najít atd.) Nešlo to, ale musela jsem se smát a to asi (určitě) vyprovokovalo Itachiho abys to nenechal líbit a to mě rozesmívalo ještě víc. Pak jsem se starala o Itachiho zranění. Momentálně na hrudníku, takže mi nemohlo ujít jak je vypracovaný.

Nevšimla jsem si jaký Itachi hodil pohled po Saim, stylu "hehe o mě se stará a červená se!!!" Ale všimla jsem si jak si Sai sundal i to své triko se slovy. "To, že je on invalida neznamená, že já se kvůli němu budu flákat. Následovalo mé další zrudnutí s pohledem na jeho hrudník. Proto jsem se radši vrátila k Itachimu hrudníku kde jsem mohla mít sklopenou hlavu. A tak mi ZASE utekl pohled , který tentokrát hodil Sai po Itachimu.

Když jsem skončila se zraněními řekla jsem. "Půjdu už domů. A ty se nebudeš moc hýbat, to je rozkas." S pohledem na Itachiho. A šla jsem domů. Saie jsem tam nechala. Ať jsi dělá co chce. Neodcházela bych kdybych věděla o čem se budou bavit.

Domů se mi nechtělo, a tak jsem šla do parku, sedla si na lavičku a přemýšlela. Z toho mě vytrhla Ta druhá.
"Ti dva se o tebe normálně přetahují."
"Neříkej, že se ti to nelíbí." Reagovala jsem.
" To neříkám, ale mám v tom zmatek. Kdyby to byl jen jeden řekla bych, že jsem....."
"Zamilovaná." Dořekla jsem.
Doslova jsem cítila jak Ta druhá i já jsme se zarazili.
"To je blbost!" Snažila jsem se to zaříct.
"Sakra." Zanadávala Ta druhá.
"Ale jsou dva. To není možné. Dva!" Pokračovala.
V tom mi to došlo.
"Já vím jak je to možné." Ozvala jsem se.
"Jak." Ta druhá zněla troch jako by chtěla brečet.
"Ty Chceš brečet?" Nevěděla jsem, že je taková citlivka.
"Co víš!?" Zaječela na mě.
"Je možné, že jsme se každá zamilovaly do jiného?" Nadhodila jsem.
"No jo, ale proč by se naše city promíchaly?" Už se uklidnila a začala uvažovat rozumě.
"Třeba jsou moc silné. Přece když jsem vystrašená ,a tak ty jsi na tom stejně i když by jsi se nebála. Pamatuješ na toho pavouka?" (Hodně se jich štítím, ale ona ne, ale uznejte jaký normální tvor má osm nohou? Tehdy ba mě asi trefilo, když mi sedl na rameno, ale díky ní se to nějak vyvážilo mezi nás.) Připomněla jsem jí.
"Co budeme dělat?" Zeptala se.
"S tím asi nic neuděláme." Odpověděla jsem a vydala se na cestu domů.

Po cestě jsme mlčeli, ale pak se mě Ta druhá zeptala.
"Nevíš do koho jsi se zamilovala ty? Já to nevím."
" Bohužel." Zamručela jsem.
Ale od té doby ve mně začala hlodat zvědavost a v Té druhé také.

Další den jsem normálně šla na trénink a a snažila se chovat normálně. Probíhal dobře, ale měla jsem pocit, že když se mnou Itachi nebo Sai mluvili nebo se mě i dotýkali v jejich pohledu bylo něco jinak, ale nemohla jsem určit co.

Uběhlo už dalších čtrnáct dní (za tu dobu jsme měla jen jednu další misy) a já jsem nenašla nějaké změny v mích silách. Když jsem, ale sledovala Saie nebo Itachiho viděla jsem jek se lepší. (Itachi chce také zesílit.)
Nevěděla jsem, že se lepším protože mě Sai i Itachi pořád dokázali snadno porazit, ale kdybych bojovala proti někou kdo byl předtím na mé úrovni rozdíl bych viděla, ale já s nikým jiným nebojovala, a tak jsem se víc a víc snažila. Dospělo to až tak daleko, že jsem potají v noci chodila trénovat ještě jinam.

Jednou na tréninku jsem bojovala proti Itachimu. Zrovna jsme používali katany a Itachi mě sekl a udělal mi v mém oblíbeném (i Té druhé) tričku. To nás naštvalo. Rozeběhla jsem se proti němu a pak se to stalo. Najednou jsem ucítila divný pocit v nohou, který mě donutil zastavit, ale následně jsem se potom nemohla pohnout a katana mi vypadla z ruky. Itachi a Sai u mě byli ve vteřině. Hned jak se mě dotkli jsem se jim zhroutila do náruče.
Ten divný pocit mě donutil zavřít oči a když jsem je zase otevřela, kluci na mě vyděšeně pohlédli. Nebil v tom jen strach o mě, ale oni....
"Vždyť oni jsou vyděšení i ze mě." Zašeptala ta druhá.
"Proč na mě koukáte jako na ducha?" Zeptala jsem se jich.
"Sakuro ty...." Vydechl Sai.

Promiňte, že je to krátký, ale já teď nemám moc času, protože překládám ještě mangu a pak škola. No myslím, že vy to znáte. Příště se polepším a udělám ten díl delší. XD
A pardon za chyby nechce se mi to kontrolovat. XD

Sia academia kinetic typography movie

22. listopadu 2010 v 9:14 Videa
Ve škole probíráme typografii a tohle nám ukázali jako příklad. Nevim jak vy, ale mě se to líbí. XD

Příběh dvou mozků

21. listopadu 2010 v 16:13 Videa
Kámoš mi řekl o jednom úžasném videu. No posuďte to sami. Bohužel to tady nejde zobrazit, tak se koukněte tady. XD 

Prosím moc o hlásky

18. listopadu 2010 v 19:56 | Stiorry |  Oznámení
Jen bych chtěla poprosit o hlásky tady .
Je to moje první soutěž. Takže doufám, že nevipadnu hned v prvním kole. XD
Ty co pro mě budou hlasovat, tak jim to ráda v budoucnu oplatim.

New dess

16. listopadu 2010 v 17:03 Oznámení
Tak jo už mě to tu nudilo a rozhodla jsem se udělat nový design.  Je to můj první tak snad se bude líbit. Hlavní obrázek je z deviantart.
PS: Možná ho ještě trochu poupravim.
degftr

Zatloukat zatloukat zatloukat

14. listopadu 2010 v 19:40 Videa
Sice horší kvalita, ale myslim, že u tohohle to, tak moc nevadí. XD

Když ženy nakupují

10. listopadu 2010 v 22:05 Videa
Z toho fakt nemůžu
XD


I'll never believe you again 13

8. listopadu 2010 v 18:59 | Stiorry |  I will never believe you again
Dobrá po delší době jsem se dokopala k dalšímu dílu. Snad se bude líbit. Vaše Stiorry. XD

Jako první se probral Sai a řekl. "Musíme ho odsud dostat."
Takže jsme ho odnesli ke mně domů. Kdybychom ho táhli přes celou Konohu a les do naší jeskyně asi by to někdo vyděl. Asi určitě.
Doma jsme ho přivázali k posteli. Jiné místo jsme jaksi nevymysleli. A potom Sai přinesl židle z kuchyně abychom si mohli sednout. V tu chvíli jsem se teprve začala probírat z toho šoku.
A od té doby jsem poprvé promluvila. " Itachi." Nic víc.
Saiho odpověď byla spíš jen vydechnutí. " Jo."
Pak jsme se na sebe docela dlouho dívali.

Ale po chvilce nastoupila logika a i důležité otázky. Začala jsem je nahlas vyjmenovávat.

1. Proč to je sakra Itachi?!!!!
2. Co má opravdu v úmyslu?
3. Jak to, že jsme ho dokázali chytit?????
4. Poslední a nejdůležitější: Jak to, že je NAŽIVU. Měl ho přece Sasuke zabít.

Ta poslední mě zatím zajímala nejvíc. A měla jsem kliku protože.
"Na tu poslední asi vím odpověď." Ozval se Sai.
Podívala jsem se na něj a on pokračoval. "Včera večer se ani nenamáhal zapnou sharingan, takže dneska asi taky ne. A jelikož nečekal náš útok a taky asi s námi nechtěl bojovat, tak si ho pravděpodobně ani nezapnul."
To dávalo smysl. Takže mi nezbývalo než souhlasit.
Potom už nám zbylo jen čekat než se probudí, ale radši jsme mu zkontrolovali pouta (měl je na rukou i nohou a celkově jsme ho dost pevně přivázali k posteli, ale to se opakuju). Čakru jsme mu zablokovali ještě venku.

Probudil se za dvě hodiny. Překvapilo mě, že byl naprosto klidný. Prostě otevřel oči, v klidu si prohlídl místnost až jeho oči spočinuli na mě a tam zůstaly. I proti své vůli jsem se začervenala, ale byli jsme po tmě, takže to naštěstí nebylo vidět.
Jako první prolomil ticho Itachi. "Takže co se mnou chcete dělat?" Pořád byl tak zatraceně klidný. Docela mě to vytáčelo. Pak mi došlo, že se chová úplně stejně jako Sasuke. Ha takže Uchíhovic gen?
"První se budeme ptát mi!" Řekl Sai a podle jeho hlasu byl docela vytočenej.
"Hmm." Dostalo se nám odpovědi. Proč sakra jsou si tak podobní se Sasukem?
"Tak se ptejte." Sám nás vybídl.
Takže jsme se ptali. No Sai se ptal. Já koukala z okna aby nikdo z nich neviděl můj vysoce ŠOKOVANÝ výraz.
"Co tady děláš?" Byla první otázka.
"Jsem přivázaný k posteli a ležím." Zněla odpověď.
Sai se ale nedal rozčílit a zareagoval okamžitě a ironicky. "No páni na tohle bych nepřišel. Dík, že jsi mi to řekl."
Ale Itachi, taky ne. Bohužel. "Nemáš zač."
A začalo se schylovat k velké bouři plné hádek. Nebýt mě.
Nemohla jsem si odpustit být taky ironická. "Myslím, že se nám pan Uchiha při tom pádu na zem uhodil do hlavy a trošičku ví nám zhloupl. Takže na něj budeme muset mluvit jako s pětiletým."
Po tomhle se Saimu nebezpečně zablýsklo v očích.
"Na to něco pravdy bude Sakuro. Copak s tím uděláme."
S mojí lítostí, ale Itachi ten záblesk uviděl taky.
"V pořádku už myslím, že se to vrátilo do normálu."
"Jsi si jistý?" Zkusil to ještě Sai.
"Absolutně."
"Dobře tak znovu. Cos tady dneska večer a předchozí večer tady dělal? A celkově tady po celou tu dobu?" Řekl s povzdechem Sai.
"Myslím, že jednoduší bude když vám všechno vysvětlím a vy pak budete klást otázky?"
"Proč ne. Tak začni." Pobídla jsem ho.
"Jednou jsem měl misy jako Akatsuki. Jen tak mezi už u nich nejsem a můžu za to vděčit hlavně svému bratříčkovi, ale k tomu se ještě dostanu. Do detailů vám to asi vyprávět nemusim, ale po cestě zpět jsem narazil na takovou skupinu lidí co si vykládali takový divný věci."
"Divný?" Zeptal se Sai.
"No něco o jiný planetě, pak o nějakém dítěti, s kterým mají nějaké plány, jaké nevím a taky něco o naší zemi. Nejdřív jsem to moc nechápal, ale zjistil jsem, že to dítě už není dítě, ale ty a pak detaily co ty asi víš." Podíval se na mě jestli mu to potvrdím.
Ale já i Sai jsme na něj koukali jak z jara. Pak jsem chraplavě promluvila. "Co všechno víš?"
Takže nám to všechno řekl. A věděl skoro všechno. Zdá se, že ty lidi měli povídavou.
Ten večer jsme se dozvěděli, že po mě jdou. Důvod? Zatím to fakt nikdo z nás netuší jistě, ale
asi v tom má prsty vrah mích pravých rodičů.
Když se Sai zeptal, že o tomhle všem se nemohl dozvědět. Hlavně ne to o minulosti mojí a ani na Deluxu. Tak se přiznal, že použil svůj sharingan, ale nic než tohle nezjistil. Bohužel ani to co tady chtějí. Radši se totiž zabili.
Nad ránem jsme mu povolili pouta. Kvůli dalšímu vysvětlení, že mi a ani nikomu dalšímu v Konoze nechce nic udělat. Právě naopak, chce nám pomoct.

Než se úplně rozednilo, radši jsme se přesunuli do naši jeskyně a tam plánovali jak vše bude probíhat. No probíhat. Nic jsme skoro plánovat nemuseli, protože skoro nic nevíme, tak musíme čekat.
Kolem 12 odpoledne Itachi zaútočil.

Přišlo to z nenadání. Nejdřív odstranil Saiho a potom zaútočil na mě. Dostal mě na druhej útok a jen díky tomu, že nejdříve zaútočil na Saie a ne na mě.

Probrala jsem se asi za půl hodiny. Sai už byl vzhůru a mračil se na Iachiho. Vím zní to divně Sai a mračit se, ale on se fakt mračil. Itachi si trůnil na velikém balvanu a tvářil se zamyšleně. Divila jsem se, že se z něj nekouří. Nijak jsem nereagovala a koukala na ty dva. Pak to, ale nevydržela Ta druhá. A začala mi v hlavě ječet na Itachiho až jsem na ní zaječela. "Buď už zticha!" Tím jsem upoutala Pozornost obou dvou.
"Pardon vnitřní monolog." Oznámila jsem.
"Vnitřní co?" Zeptal se Itachi.
Takže si to nechal vysvětlit.
"Takže ty máš rozdvojenou osobnost?" Zareagoval. To mě, ale docela naštvalo.
"Ne to fakt nemám!. Zaječela jsem.
"Fajn, fajn tak neječ." Bránil se.
Ale já pokračovala. "A PROČ jsi na nás zaútočil???????"
"Nebo dozvíš se to, ale asi bude lepší, když ti to vysvětlí Sai. Já už mu to totiž vysvětloval, zatím co jsi nám tu spinkala." Mrkl na mě.
"Spinkala." Drtila jsem mezi zuby, ale koukla jsem na Saie ať mi to radši vysvětlí něž tady vybuchnu vzteky.
"Tady PAN UCHIHA se chtěl dozvědět jak na tom jsme se silami. Jestli dokážeme bojovat." Vrčel vztekle Sai. Mě zacukalo pravý obočí.
"Áno." Protáhl Itachi. "Pan Uchiha-sama zjistil, že né." Zaculil se na Saiho. A mě zacukalo obočí po druhé.
"A to si nám laskavě nemohl říct předem, že se nás chystáš zkoušet?" Vylítla jsem. Po kolikáté dneska?
"A jaký by to asi pak mělo smysl?" Zeptal se mě.
Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale Sai mě zastavil. "Už bychom se měli vrátit do vesnice."
Nic víc neřekl a zvedl se k odchodu. Já se zvedla taky, ale tentokrát se ozval Itachi.
"Zítra ráno se tu sejdeme? Měli bychom zahájit váš trénink. Stejně jste tu trénovali ne?"
Když jsme na něj pořád koukali a nic neříkali, pokračoval.
"Nemyslím si, že se to neobejde bez boje a asi to máte v plánu přežít. Mám pravdu?"
S tím jsme museli souhlasit.
Takhle končil jeden dlooooouhý den.
Doma jsem kecala s Tou druhou a shodly se, že budeme rády, když to přežijeme. Protože Sai s Itachi se chytaj už teď a co bude za delší dobu? Kdyby aspoň nebyli oba, tak moc.......SEXY.
Radši jsem zalehla. Kdo ví co se zítra stane.


Pokračování příště.......XD

Diplomek od Tarei

4. listopadu 2010 v 15:22 Diplomky pro mě
Kujůůůůůůů XD
dfghdxh